| My, Bojčiny přátelé, jsme se rozhodli připravit zvláštní sekci na stránkách OS Zaedno na její památku. Chtěli bychom tam postupně shromáždit všechny web-designérské práce Bojky a také materiály, které souvisí s její životem. Z toho důvodu prosíme každého, kdo ví o Bojčině stránce, fotce, nebo na ni vzpomíná a chce se o své vzpomínky podělit s ostatními, aby nám napsal na sevda@zaedno.org Ние, приятелите на Бойка, решихме да направим специална секция за нея на страницата на Гражданско сдружени “Заедно” в нейна памет. Бихме искали там да съберем всички уеб-дизайнерски работи на Бойка, а също и материали, които са свързани с нейния живот. Затова молим всеки, който знае за страница на Бойка, за нейна снимка или просто си спомня за самата нея и иска да сподели своите спомени с другите, да ни напише на sevda@zaedno.org |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
| Film Bojka Film byl natočen v roce 2008 za finanční podpory Magistrátu Hl. m. Prahy a organizace Czech Tourism. Autor projektu je OS Zaedno. Film režírovala Světlana Lazarova. Délka dokumentu je 57 min. Snímek je věnován naší milé kamarádce Bojce Dobreve, která zahynula 15. 6. 2007, nevinně a bez žádné možnosti úniku při autonehodě v Praze. Bojka byla zakladatelkou sdružení Zaedno. Přicházela s idejemi a realizovala výstavy, koncerty, večírky s písněmi a tanci. Mnohé z těchto věcí měly bulharskou tématiku. Bojka měla svoje, civilní moderní a přátelské vlastenectví, čerpající z jejích širokých, přesných a hlubokých znalostí bulharské historie, etnografie, folklóru i současnosti. Bojka měla krásný úsměv, zlaté srdíčko, vždy byla připravena pomoci, uměla naslouchat, nekonečně hodná, skromná, plná života, milá... a naše. Premiéry se zúčastnili jak čeští, tak i bulharští přátelé Bojky. Film byl přijat velmi pozitivně. Příběh je to velice emocionální i když je to jen příběh o životě jedné bulharské holky v Praze... |
| O Bojce Dobreve Bojka Dobreva byla jedna ze spoluzakladatelek Občanského sdružení Zaedno a několik let i jeho předsedkyně. Tragicky a nevině zahynula 15. června 2007 ve svých 31 letech při autonehodě v Praze na Černokostelecké ulici. Kruté a nespravedlivé je ve věku 31 let - ten nejproduktivnější věk - dělat závěrečné zúčtování s celým jedním lidským životem. Bojka, naše milá Bojka, věděla hodně, mohla hodně a chtěla hodně. Ne tak pro sebe jako pro druhé, pro své blízké a pro nekonečný počet svých přátel, které měla silně a upřímně ráda. Vyrostla v překrásném Bulharsku. Znala hory, pole i naše moře – znala celé Bulharsko. Znala a milovala obyčejné lidi s jejich radostmi i smutky. Znala jejich nádherné písně, pověsti i obyčeje. Bojka přicházela s idejemi, říkala je přesvědčeně a zapáleně. Výstavy, koncerty, večírky s písněmi a s tanci... ona je uměla realizovat. Mnohé z těchto věcí měly bulharskou tematiku. Ona měla svoje, civilní moderní a přátelské vlastenectví, čerpající z jejích širokých, přesných a hlubokých znalostí bulharské historie i současnosti, etnografie a folklóru. Znala všechny bulharské lidové, estrádní, rockové aj. písně a zpívala je překrásně. Byla úsměvem. Vždy pozitivní a veselá. I do konfliktních situací dokázala vnést kompromis a pozitivní tón. S vervou současných mladých lidí, Bojka svým snem o širším a duchovně bohatším životním horizontu, hledala a možná přesněji, se pokusila vytvořit pro sebe i pro druhé, i společně s nimi, svůj, ještě lepší a humánnější svět harmonie a etnické tolerance. Měla před sebou důstojný a respektující příklad mnoho Čechů a Bulharů předchozích generací, výrazné představitelé umění a kultury a velké vlastence zapálené pro myšlenku naši slovanské vzájemnosti a jednoty jako Božena Němcová a bratři Škorpilové, Konstantin Ireček a Ivan Mrkvička, jako Alfons Mucha a nerozlučné a nezapomenutelné Morfova a Prokopova. Před ní bylo i celé dílo jejího dědečka – malíře Dobriho Dobreva, absolventa Pražské akademie výtvarných umění, který pokládal Čechy za svojí druhou vlast. Památný pro OS Zaedno zůstane prosinec 2004, kdy z iniciativy Bojky a s úsilím mnoho dalších lidí byla v Chodovské Tvrzi na Praze 4 po mnoho letech opět prezentována část výtvarného dědictví Dobriho Dobreva. Tentokráte doplněné o díla současných mladých kolegů z bulharské menšiny v Praze. Výstava se pro nás se stala opravdovým duchovním svátkem, mostem mezi dvěma epochami a mezi dvěma národy. Toto vše – opět s Bojčinou rozhodující účastí. V České Republice, Bojka měla své početné a dobré přátele, své spojence a souputníky – lidi různých etnik a národů, spojené svými vysoce humánními ideály a sny. Vše toto dohromady tvoří motiv a pozadí její výjimečné aktivity v Sdružení „Zaedno“. Život Bojky Dobrevy je ukázka multikulturního porozumění a snahy o udržování bulharsko-českých kulturních vztahů. S nejhlubší poklonou skláníme své hlavy před jednou krátkou, leč světlou pozemskou dráhou, před jedním zářným obrazem, před jednou světlou duší, která zanechala výraznou a nesmazatelnou stopu v našich i v mnoho jiných srdcích. Proč je pro bulharskou menšinu Bojka Dobreva významná? Proč chceme, aby se na ni nezapomnělo? |
| Bojka Dimitrova Dobreva-Hoffmannová se narodila 29. října 1975 v Sofii, Bulharsko v rodině Stanky a Dimitra Dobrevých. Má o tři roky mladší sestru – Ivanku Dobrevou-Dragostinovou.
V roce 1989 Bojka ukončuje své základní vzdělání ve škole Sv. Sv. Cyrila a Metoděje v Sofii. V roce 1994 absolvuje Státní gymnázium klasických jazyků a kultur Konstantina-Cyrila Filosofa s diplomovou prací na téma „Panenka jako etnokulturní fenomén“. Na podzim stejného roku začíná studovat na univerzitě Sv. Klimenta Ochridského v Sofii, obor slovanská filologie – český jazyk a literatura. Začíná se soustavně zabývat etnologií a folkloristikou. Je členkou semináře praktické etnologie a folkloristiky Prof. Dr. Ivana Šišmanova. Účastní se práce Asociace antropologie, etnologie a folkloristiky „Ongal“. Absolvuje několik folkloristických expedic v bulharských vesnicích Brestak, Drjanovo, Belica, Jugovo, Džurkovo a Manastir. V roce 1999 absolvuje Sofijskou univerzitu s diplomovou prací v oblasti etnolingvistiky, kterou v roce 2001 klub bulharský Bohemistů vydal pod názvem „Češi o sobě a o druhých“.
Od roku 1999 se usazuje v Praze. V listopadu stejného roku uzavírá manželství v Praze s Martinem Hoffmannem, v letě 2001 se koná církevní obřad v kapli Matky Boží ve vesnici Osoica, obec Sofie.
Bojka postupně pracuje na internetových portálech globe.cz a vatera.cz, a při zakládání post.bg. Některé z jejich větších web-designérských prací jsou také czechtourism.com, czechtourism.cz, hedvabnastezka.cz, patrasova.cz, lafiesta.cz, multimediální projekt České dědictví UNESCO aj.
Bojka je jedna ze zakladatelek OS Zaedno a také jeho předsedkyní. Aktivně se podílí na organizaci všech akcí občanského sdružení od jeho založení v roce 2002 až do 24. května roku 2007, kdy uskutečňuje svůj poslední projekt – Svátek bulharské kultury a písma v Klubu cestovatelů Karavanseráj.
15. června 2007 Bojka přišla o život nevinně a tragicky při dopravní nehodě v pražských Malešicích. Бойка Димитрова Добрева-Хоффманнова е родена на 29 октомври 1975 г. в София, България, в семейството на Станка и Димитър Добреви. Има три години по-малка сестра – Иванка. През 1989 Бойка завършва своето основно образование в 18 СОУ “Св. Св. Кирил и Методий” в София. През 1994 Завършва Националната гимназия за древни езици и култури “Константин-Кирил Философ” с дипломна работа на тема “Куклата като етнокултурен феномен”. През есента на същата година е приета в СУ “Св. Климент Охридски” в София, специалност Славянска филология – профил чешки език и литература. Започва да се занимава задълбочено с етнология и фолклористика. Става член на семинара по практическа етнография и фолклористика “Проф. д-р И. Шишманов”. Работи с асоциацията за антропология, етнология и фолклористика “Онгъл”. Участва в няколко фолклористични експедиции в българските села Брестак, Дряново, Белица, Югово, Джурково и Манастир. През 1999 завършва Софийския университет с дипломна работа в областта на етнолингвистиката, която през 2001 г. Клубът на българските бохемисти издава със заглавие “Чехите за себе си и за другите”. От 1999 година се установява в Прага. През ноември същата година сключва брак с Мартин Хофман, през лятото на 2001 те сключват църковен брак в параклиса “Св. Богородица” в село Осоица, Софийска област. Бойка започва работа в интернет-порталите globe.cz a vatera.cz участва в основаването на post.bg. Някои от нейните по-големи проекти като уеб-дизайнер също така са: czechtourism.com, czechtourism.cz, hedvabnastezka.cz, patrasova.cz, lafiesta.cz, мултимедиен проект České dědictví UNESCO и др. Бойка е една от основателките на гражданско сдружение “Заедно”, също така и негова председателка. Активно участва в организацията на всички мероприятия на гражданското сдружение от неговото основаване през 2002 г. до 24 май 2007, когато осъществява своя последен проект – Празник на българската култура и писменост в Клуба на пътешествениците “Каравансерай”. На 15 юни 2007 Бойка загубва трагично и невинно живота си при автомобилна злополука в пражкия квартал Малешице. |
| Здрасти Бойке, днес няма да се видим, днес ще говорим за теб. И ще си спомним. Не ни се смей, че ще те хвалим. Познаваме те и това е чест и щастие за нас. Винаги ще ти се радваме.Ти бе един от най-добрите ни приятели. Отзивчива, свикнала да изслушваш, да помогнеш. Малцина са способни на такова приятелство. Обичахме да споделяме с теб, търсехме те за съвет или за помощ. И сега те търсим. Ти бе усмивка. Винаги позитивна и весела. И в конфликтни ситуации успяваше да внесеш компромис и позитивен тон. Усмивката ти караше хората да се разбират и да се обичат. За глупците и лошите хора намираше в душата си съжаление и съчуствие, но никога омраза. Усмивката ти съединяваше несъединимото и обединчваше необединимото. Езика ти, винаги точен и убедителен, богат на думи, с издържана стилистика и характерен само за теб стил ни караше да се замислим. Езика ти бе красив. Изразяваше интересните ти мисли с точност, прецизност, но преди всичко с лекота. Леко закачливия ти и умен хумор бе заразителен. Използуваше го почти навсякъде, но винаги с отмерена точност. Никога вулгарен или зъл, хумора ти бе любезен и приятелски. Шегаджийка. Твоите познания, ни впечатляваха. Всичко ново поглъщаше с любознателна наслада. Знанието беше една от най-големите ти радости. Радваше и нас. Идваше с нови идеи, казваше ги не много смело, но убедително и запалено. Изложби, концерти, интернет саитове, вечеринки с песни и танци... ти успяваше да ги реализираш. Много от нещата бяха с българска тематика. Ти си имаше свой, цивилен, модерен и приятелски патриотизъм, черпащ от широките ти, точни и дълбоки познания по българската история, етнография, фолклор и съвремие. Ти знаеше вички български народни, простонародни, естрадни, рок и прочее песни и ги пееше прекрасно. Ти бе безкрайно добра, скромна, жизнерадостна, мила...и наша. Благодарим ти от сърце за всичко! Обичаме те, Бойке! Много ни липсваш, липсваш ни на всички! Сбогом Мартин Младенов Ahoj Bojko, Dnes se bohužel neuvidíme, dnes se o tobě budeme bavit. A vzpomínat. Nesměj se nám, že tě chválíme. My jsme tě znali a to bylo pro nás ctí a štěstím. Vždy z tebe budeme mít radost. Byla jsi jeden z našich největších kamarádů. Vstřícná, zvyklá naslouchat a pomáhat. Málokdo je schopný takového kamarádství. Rádi jsme s tebou rozmlouvali, hledali jsme radu anebo pomoc. I teď hledáme. Byla jsi úsměvem. Vždy pozitivní a veselá. I do konfliktních situacích jsi dokázala vnést kompromis a pozitivní tón. Tvůj úsměv pomáhal lidem porozumět si a mít se rádi. Pro hlupáky a zlé lidi jsi nacházela v svém srdci lítost a soucit, nikdy však nenávist. Tvůj úsměv sjednocoval nesjednotitelné a spojoval nespojitelné. Tvůj jazyk, vždy přesný a přesvědčivý, bohatý slovně, s perfektní stylistikou a jen pro tebe charakteristickým stylem nás nutil k zamyšlení. Tvůj jazyk byl krásný. Vyjadřoval tvé myšlenky s přesností a precizností, ale hlavně s lehkostí. Tvůj lehce hravý humor byl nakažlivý. Využívala jsi ho hnedle všude, ale vždy s odměřenou přesnost. Nikdy nebyl vulgární a zlý, tvůj humor byl milý a přátelský. Vtipálku. Tvé poznatky nás udivovaly. Vše nové jsi pohlcovala zvídavou radostí. Poznání byla jedna s tvých největších radostí. A dělalo radost i nám. Přicházela jsi s idejemi, říkala jsi je nesměle, ale přesvědčeně a zapáleně. Výstavy, koncerty, večírky s písněmi a s tanci... ty jsi je uměla realizovat. Mnohé z těchto věcí měly bulharskou tematiku. Ty jsi měla svoje, civilní moderní a přátelské vlastenectví, čerpající z tvých širokých, přesných a hlubokých poznatků bulharské historie, etnografie, folklóru a současnosti. Znala jsi všechny bulharské lidové, sprosté, estrádní, rockové atd. Písně a zpívala jsi je překrásně. Byla jsi nekonečně hodná, skromná, plná života, milá... a naše. Děkujme ti za vše od srdce! Mámě tě rádi, Bojko! Hodně nám chybíš, chybíš nám všem! Ahoj Martin Mladenov |
Žít je jak mrknutí oka jež mě stále udivuje. Život vyteče černou dírou, |
| ... страшно много ми липсваш, много. изгубвайки теб, изгубих част от живота си - една прекрасна част, изпълнена с вдъхновение. обичам те. прости ми. Севда |
Bojko, máme Tě pořád rádi! |
За Бойчето от Божана
Мили приятели, скъпи гости,
Започнах да пиша този текст с нагласата, че ще го прочета пред вас. Сега той има друго предназначение - да ви прегърна чрез него отдалеч и да ви благодаря, че се събрахте отново - заради Бойка. Думите са начинът, по който ние оставаме заедно и споделяме и радостта, и мъката си. А ако някой разбираше човешката заедност в най-заразителния, в най-чистия й смисъл, то това беше Бойка. Неслучайно така се казва и нашето гражданско сдружение, което тя и Севда създадоха и утвърждаваха седем години. Няма как на днешното събиране да не е тъжно без Бойка. Но дано усещането, че ние, които останахме тук, сме отново Заедно, да стопли душите ни – заради светлата памет за нея.
Бойче,
Питам се как с думи да скъся разстоянието помежду ни. Но щом „В началото беше Словото, и Словото беше у Бога, и Бог беше Словото”, то каква по-силна вяра от това, че ти чуваш думите ми за теб, тук и сега? Твоята светла душа беше между най-неоспоримите доказателства за съществуването на един по-добър, по-нежен свят, където думите блестят от чистота.
Днес, на 29 октомври, на твоя рожден ден, за пръв път не ми е весело. Днес имам горчивата участ да говоря с теб сякаш чрез огледало за обратно виждане. Днес, ти трябваше да навършиш 32 години. Днес, малкият ни ритуал да се видим само двете, да си пожелаем хубави неща, да се погледнем в очите и да се радваме на тези простички мигове, се случва само в душите ни.
След тазгодишния 15 юни нищо вече не е същото.
Но поглеждам в огледалото и ето я Бойка. Забързана за среща, устремена да ни зарадва, непринудено, така както само тя умее – всъщност едни много мъчни и задълбочени неща. И милата й усмивка и добрината й, които правеха всичко да изглежда така лесно. Откакто вече нищо не е същото, толкова много хора си спомниха за нейната искрена усмивка. Ефирна, сякаш нищо не й коства.
Със скромността, присъща на фините по душа хора, Бойка не притеснява никого с това, че умее да прави нещата най-добре и да организира толкова прекрасни събития. Късчета от България, която на всички ни липсва, особено на празници. Веднъж претворява носталгията в песни, друг път танцува, разказва за планините, заслушана е в мелодията на гайдата, превръща Трифон Зарезан в ден на любовта, завързва мартеничка на ръката на всеки гост, раздава късмети за Коледа и пак, и пак се усмихва приятелски. Потапя ни в атмосфера, обаятелна като самата нея. Питам се сега дали някога й благодарихме за всичко това?
Когато губим някого като Бойка, остават и много, много други въпроси. Остава непримиримост към това да говориш за някого толкова светъл в тъмнината на миналото време. Но който се е докоснал до Бойка, несъмнено знае, че не е невъзможно да се сприятелим дори с най-сложните въпроси.
И въпреки че няма как да е същото, Бойка ни остави знаци. Чрез нещата, които по детски обичаше – своето семейство, усмивките на всички свои приятели, планините, морето, срещите с нови хора и места, песните. Любознателният дух на Бойка я караше да чете, да се вслушва, да полага усилия да вникне в радостта и да познае болките на хората около себе си. Да мечтае за далечни пътувания и да ги осъществява. И да забравя да си почива. Неспокойният й дух не търсеше място да се приюти, той живееше с всяка своя фибра – на един дъх – между работата, грижата за близките и новите идеи, които така сърцато прегръщаше, за да ги реализира. Не само за себе си.
Бойче,
откакто си отиде, се чудя как е възможно да ги има звездите, слънцето, реките и смехът без теб. Защото ти така беше създадена – като неразделна част от всичко, което ние, хората, обичаме. Затова и умееше да направиш красиво всичко, до което се докоснеш. Може би не бяхме достатъчно добри, за да останеш повече …
Сега, когато нашето “Заедно” получи най-нелекото си значение, има важни неща, около които Бойка трябва да продължи да ни събира и в бъдеще. Заради това, че Бойка умееше да се вслушва в мнението на другия, че знаеше как да гледа на света като на място, в което винаги има какво още да научим, да направим, да измечтаем, се случи и „Заедно”. Нека да съхраним „Заедно” заради светлата й памет. Това е начинът, който тя ни остави, за да попречим на забравата.
Мислех си как днес пред вас да кажа хубави думи. Също и как да се предпазя от гръмките фрази, защото те не бяха присърце на Бойка. И си спомних строфи от едно от най-лиричните произведения в българската поезия, които толкова много й отиват.
Две хубави очи. Душата на дете
в две хубави очи; - музика - лъчи
Не искат и не обещават те...
...
Душата ми се моли,
дете,
душата ми се моли...
...
Две хубави очи. Музика, лъчи
в две хубави очи. Душата на дете...
Приятели, всеки от нас носи в себе си своята Бойка. Тя ни повика и днес тук – заедно и по-тъжни от друг път. Моля ви, съхранете своята Бойка, нашата Бойка, в добрите неща, които правите. До следващата среща.
Божана Н и ш е в а