Blíží se 14. únor – den, kdy tradičně slavíme, a to nejen v Bulharsku, ale již tradičně i v Praze, svátek vinařů Trifon Zarezan. Nastává čas ořezat vinnou révu, pít, zpívat, tančit a veselit se, abychom si zajistili dobrou úrodu a lahodné víno v nadcházejícím roce. Než se však pustíme do oslav, je třeba zvolit cara Trifona Zarezena, který bude pečovat o vinice, víno i dobrou náladu!

Наближава 14.2. – денят, в който по традиция празнуваме, и то не само в България, но вече утвърдено и в Прага, празника на винарите Трифон Зарезан. Дойде време да зарежем лозите, да пием, пеем, играем и да се веселим, за да си осигурим добра реколта и руйно вино през новата година. Но преди това трябва да изберем цар Трифон Зарезан, който ще се грижи за лозите, за виното и за веселието!

БЪЛГАРСКИ

Tradiční svátky Bulharů

V naší knize se dočtete více o tradici tohoto svátku.

Tradiční svátky Bulharů

Speciální kvíz

ke svátku Svatého Trifona Zarezana

Že o tomto svátku nic nevíš? Nevadí, můžeš si jen tak tipnout.

Kvíz - Svatý Trifon Zarezan

Legenda o Trifonu Zarezanovi

Když Trifon zařezával svou vinici, prošla kolem něj Panna Marie s malým Ježíškem. Boží matka se šla pomodlit po 40 dnech od narození dítěte. Trifon se jí posmíval. Panna Marie spolkla urážku a cestou zpátky šla kolem jeho ženy a řekla jí, aby zanesla svému muži na vinici obvazy, protože si uřízl nos. Žena se hned vydala na cestu. Když ji viděl, Trifon se podivil: „Jak bych si ho mohl uříznout, když držím nůž směrem dolů!“ A aby jí to ukázal, obrátil nůž, napřáhl se a nechtě si uřízl špičku nosu.

Popis lidového zvyku Trifon Zarezan

Tradice velí, aby hospodyně vstala brzy ráno a zadělala a upekla obřadní chléb ozdobený vinným listem. Kromě chleba se připravovala také slepice plněná rýží nebo bulgurem. Vše se společně s měchýřkem vína vložilo do nové vlněné tašky a s tímto nákladem byl hospodář vyslán do vinic.

Na vinici se hospodář pokřižoval a kosířem uřízl tři pruty ze tří různých keřů. Z prutů upletl věnec, jímž si ozdobil klobouk, a kořeny polil přineseným vínem a svěcenou vodou, poté je posypal popelem uchovaným ze Štědrého večera. Tento obřad se nazývá „zarezaní“ – rituální ořezávání révy.

Poté se všichni shromáždili a zvolili „krále vinic“, jímž se zpravidla stal nejštědřejší a nejváženější muž ve vsi, případně ten, za jehož předchozí vlády se vinicím dařilo a panovalo příznivé počasí. Král byl ozdoben věncem z muškátu, zimostrázu a mladých vinných výhonků – obřadem, který připomíná starověkého thráckého boha Dionýsa.

Následně muži vyndali z tašek pokrmy připravené jejich ženami a uspořádali hlučnou hostinu. Po jejím skončení byl „král“ posazen na „kolébku“ či „vozík“ a všichni se střídali v jeho tažení či nesení zpět do vsi. Procházeli od domu k domu, kropili bazalkovou kyticí a pronášeli požehnání. Hospodáři je vítali vínem v bílém kotli – nejprve se napil „král“, poté jeho doprovod.

Zbylým vínem polévali královu hlavu a pronášeli požehnání:

„Ať je hojnost! Ať přetéká přes prahy!“,

na což král odpovídal: „Amen.“

Po obejití všech domů se muži odebrali do králova domu, kde se král převlékl do nového oděvu a hodování i veselí pokračovalo – buď u jeho stolu, nebo na návsi, za zvuků dud, houslí a bubnu, až do zakokrhání prvních kohoutů.

БЪЛГАРСКИ

Легенда за Трифон Зарезан

Когато Трифон зарязвал лозето си, край него минала Света Богородица с малкия Христос. Божията майка отивала да си чете молитва по случай навършване на 40 дни от раждането на Младенеца. Трифон й се присмял. Тя преглътнала обидата и като се прибирала, пътьом минала край жена му и й казала да занесе превръзки на мъжа си в лозето, че си е отрязал носа. Жената веднага тръгнала. Като разбрал защо е дошла, Трифон се зачудил: „Как ще съм го отрязал, като държа косера обърнат надолу, а не нагоре!“ И за да й покаже, обърнал косера, замахнал и неволно отрязал върха на носа си.

Описание на народния обичай Трифон Зарезан

Традицията повелявала стопанката да стане рано сутрин и да омеси и опече обреден хляб, украсен с лозово листо. Освен питата задължително се приготвяла и кокошка, пълнена с ориз или булгур. Тя поставяла всичко, заедно с бъклица вино, в нова вълнена торба и с този товар изпращала мъжа си на лозята.

Там стопанинът се прекръствал и с косера отрязвал три пръчки от три различни корена. От пръчките изплитали венец, с който закичвал калпака си, а корените поливал с донесеното вино и светена вода и ги поръсвал с пепел, запазена от Бъдни вечер. Този ритуал се нарича „зарязване“.

След това всички се събирали и избирали „царя на лозята“, който най-често бил най-щедрият и уважаван мъж в селото или онзи, по чието време лозята са се радвали на благоприятно време и плодородие. Той бил окичван с венец от здравец, чимшир и млади лозови филизи – ритуал, който отново ни напомня за древния тракийски бог Дионис.

Тогава всички мъже вадели от торбите гозбите, приготвени от техните жени, и устройвали шумно угощение. След като то приключело, „царят“ се качвал на „колесница“ и всички се редували да го теглят или носят до селото. Там минавали от двор на двор, ръсели с босилкова китка и благославяли. Домакините ги посрещали с вино в бял котел, като първо давали на „царя“ да пие, а след това и на придружителите му.

С останалото вино поливали царската глава и изричали благословията:

„Хайде, нека е берекет! Да прелива през праговете!“,

а царят отвръщал: „Амин.“

След като всички домове били обиколени, мъжете отивали в царската къща, където царят се преобличал в нови дрехи, а угощението и веселбата продължавали – или на неговата трапеза, или на мегдана, под звуците на гайди, гъдулки и тъпан, чак до първи петли.